Realizace myšlenky vybudování Muzeum vesnických staveb středního Povltaví se ujalo v roce 1998 teritoriálně příslušné tehdejší Okresní muzeum v Příbrami - dnes Hornické muzeum Příbram, které se stalo zřizovatelem a investorem regionálního záchranného muzea v přírodě. Bylo provedeno zmapování a průzkum ohrožených objektů v oblasti a byly vytipovány vhodné lokality pro realizaci skanzenu staveb středního Povltaví. Jako nejvhodnější se ukázala lokalita situovaná pod hradem Vysoký Chlumec u Sedlčan. Byly uskutečněny potřebné kroky k odkoupení pozemku, v přípravě projektu i jeho schválení. V roce 1999 bylo možné přistoupit k budování muzea v přírodě a jeho hlavním iniciátorem byl a je PhDr. Lubomír Procházka, CSc. Do přírodního areálu v údolí potoka o přibližné velikosti 3 ha jsou citlivě zakomponovány zemědělské usedlosti, chalupnická a domkářská stavení, hospodářské stavby, technické stavby na vodní pohon a drobné sakrální objekty, které v převážné většině pocházejí z 18. až počátku 20. století. Sběrnou oblast muzea tvoří především bývalý okres Příbram, s hlavním zaměřením na Sedlčansko. Do tohoto muzejního zařízení jsou přenášeny vybrané typy nejohroženějších lidových staveb, které by v regionu na svém původním místě zanikly. V konečné fázi výstavby muzea se předpokládá transfer a znovupostavení asi 20 až 25 objektů. Muzeum bylo zpřístupněno v roce 2002.

Přednášející představil také hlavní pilíře výstavby, o které by mělo každé muzeum v přírodě opírat.

Vzhledem ke změnám způsobu života na vesnici v posledních desetiletích, dále novým zemědělským postupům výroby i moderním požadavkům na bydlení, a vlivem řady dalších důvodů, mezi něž patří v poslední době i jiné majetkoprávní vztahy, pozbyla část hodnotných vesnických staveb smysluplného využití. Bez minimální základní údržby jsou tyto objekty odsouzeny k zániku. Bohužel tento trend pokračuje do současnosti. Proto vznikají iniciativy odborných pracovníků - etnologů a pracovníků památkové péče, jejímž hlavním záměrem je záchrana hodnotných dokladů lidového stavitelství, které není možno zachovat "in situ". Jedinou možností je transfer těchto objektů do muzea lidových staveb (skanzenu), kterým je možné zachránit značnou část ohrožených unikátních staveb a dokumentovat na nich bohatou historii daných regionů.

Finanční zdroje muzea v přírodě jsou vždy mírně omezené. Především jsou financovány svými zřizovateli, což je u tohoto muzea v přírodě územní pracoviště Národních památkových ústavů, regionální muzea, Středočeský kraj a Ministerstvo kultury. Většina se jich snaží navíc získat různé dotace i sponzorské dary. Využívají k tomu především finanční prostředky z Regionálního operačního programu, Norských fondů a fondů EHP.

Muzeum ve vysokém Chlumci patří mezi nejmladší muzea v přírodě v České republice a je výborným příkladem pro nově vznikající muzea v přírodě, které staví na podobných úskalích a možnostech budování. Fotografie naleznete také na Facebooku společnosti Park Rochus a Slováckého muzea v Uherském Hradišti.